 |
|
| Druhé nejvýznamnější středisko zimních sportů v Orlických horách – Říčky má ve svém pohádkovém erbu Rampušáka. Kdo to je? Kde a kdy se v Orlických horách vzal? Začněme pěkně po pořádku. Rampušák je novodobý duch hor. Vlastně jakási obdoba Krakonoše, ale když víme, že o vládci sousedních hor se vypráví bezmála čtyři sta let, tak je náš Rampušák úplný pohádkový mladíček. Jak se tady u nás objevil? Čirou náhodou. V první polovině šedesátých let dvacátého století vysílal Československý rozhlas Praha cyklus pořadů „Kam na dovolenou“ a snažil se o propagaci tehdy méně známých koutů naší vlasti. Redaktor časopisu Turista pan Jiří Dvořák připravoval pořad o Orlických horách. Autor stál před problémem, jak spojit celou řadu informací o našich horách, které měli podávat znalci a milovníci Orlických hor. Kdo je bude zvát k mikrofonu? Kačenka? Do toho se panu Dvořákovi moc nechtělo. Především měl ke Kačence patřičnou úctu a nechtěl ji stavět více méně do komické role. (Jeho obavy byly asi zbytečné. Pořad byl natolik kvalitně připraven, že by osobě Kačenky určitě neublížil, spíše naopak – názor autora textu). Zvolil tedy úplně nového ducha, kterého mínil použít jen pro tento rozhlasový pořad. Když se po letech doslechl o růstu jeho popularity a dokonce o sporech kolem něj, byl překvapen. A tak tedy 21. prosince 1962 po dvacáté hodině zazněla v pořadu „Vezměte si vrátičku“ tato slova: „ Rampušák je jméno mé, povoláním duch hor. Ještě před třiceti lety to mělo velkou vážnost, ale poslední dobou to zní nějak divně, že? Ale je to povolání. Tak něco mezi státními lesy a Horskou službou …“. Rozšafný hlas bodrého horala mu propůjčil herec Josef Beyvl. A tak, i když z hlediska pohádkového věku se jedná o úplného mladíčka, byl hned představen jako starší moudrý muž. Pořad, který následoval, byl připraven velmi dobře a zajímavou, chvílemi až poetickou formou představil tehdejším rozhlasovým posluchačům naše hory, včetně celé řady důležitých informací. Snad právě poetičnost pořadu a jeho celková atmosféra pohody, která z něho vyzařovala, způsobila, že se nová pohádková postava zapsala do podvědomí lidí. Popularitu mu přidala i akce tehdejšího lyžařského vleku ČSTV a Horské služby v Deštném, když její členové v roce 1965 připravili první rozloučení se zimou, spojené s příjezdem Rampušáka. Proč právě toto jméno? Podle pana Dvořáka byla tehdy Rampuše, obec nedaleko Rychnova nad Kněžnou, jediným místem našich hor zachyceným v české literatuře. Nevzpomínáte si kde? Tak vám tedy napovíme. Petřík Bajza se přece věčně škorpil s jejich služebnou, tou „rampepurdou rampepurďáckou“, která pocházela z Rampuše. Jistě jste si již vzpomněli. Karel Poláček (mimochodem rodák z Rychnova nad Kněžnou): „Bylo nás pět“. A když se nad Rampuší zadíváte na hřeben hor, musíte uznat, že je odsud krásný pohled na hory, a panu Dvořákovi se už pak ani nedivíte. S postavou Rampušáka není spojena žádná lidová pohádka, snad leda zmínka v pověstech o „divém“ muži z Rampuše, ale protože se už v povědomí lidí za těch více jak třicet let usadil, nelze ho přehlížet. Autoři projektu „Kačenčiny pohádkové říše“ proto také nikdy tohoto ducha hor nezatracovali a neodsouvali do pozadí, neboť jak praví artikul čtvrtý: „V zimě, kdy pro množství sněhu tuze práce přibývá, pomáhá Kačence Rampušák, přítel a poradce lyžařů, Horské služby a lyžařských škol.“ Je proto více než symbolické, že právě Říčky, místo s ideálními lyžařskými podmínkami, mají ve svém znaku Rampušáka. A nebojte se, Kačenka a Rampušák se vůbec nehádají o moc. To jen mezi lidmi jsou takové ošklivé zvyky. A pak, vždyť i tak mocná pohádková postava, jakou je vládkyně Orlických hor, si ráda odpočine. Jen se dobře podívejte, když spolu s průvodem masek a Rampušákem přijíždí do Deštného. Ona sjíždí jako poslední, je to přeci jen vážená osoba, a s úsměvem pozoruje skotačení masek a dětí, které obklopují toho „horského divocha“. Nechá ho, ať se pěkně do sytosti vyřádí s tou lyžařskou čeládkou, vždyť v létě si zase odpočine on a ji čeká spousta práce. Jak Rampušák vypadá? No to po nás nechtějte vědět. Je to přece jen pohádková postava a jako taková se může zjevovat v jakékoliv podobě. Jednou vás může překvapit jako statný lesák, jindy jako člen Horské služby – vždyť sám přiznává, že je něco mezi tím, do třetice třeba jako starý moudrý horal. Tak se na horách chovejte, tak jak máte, a nedělejte žádné hlouposti, aby vás pak nemusela Horská služba svážet se zraněním na saních nebo snad dokonce někde po nocích hledat. Kdo ví, který z těch chlapů v červených bundách je sám Rampušák a co by s vámi provedl. (Historické dokumenty o vzniku Rampušáka shromažďuje a autorům ochotně poskytl ing. Jan Hégr) |
|
| Razítkovací místa: | |
| Obchůdek se smíšeným zbožím (dle otevírací doby), tel. 734 372 014 |