 |
|
| Nedaleko Nového Hrádku, na výrazném ostrohu, se rozkládají zbytky hradu Frymburku. Poprvé je připomínán ke dni 11.6.1354, kdy Matyáš z Frymburka prezentoval ke kostelu v Olešnici kněze Martina. Ovšem o původu samotného hradu se dochovala zajímavá pověst. Hrad Frymburk prý založila jakási neznámá knížecí dcera. Zamilovala se do mladého služebníka, a protože rodiče jí nedali souhlas ke svatbě, sebrala svých pět švestek, tedy přesněji řečeno zlato a cennosti pánů rodičů, a se svým milým a několika lidmi odešla do krajiny u dnešního Nového Hrádku. Tam nechali postavit hrad. Na práci najímali řemeslníky ze širokého okolí. Protože však měli obavy, že dělníci prozradí jejich místo pobytu, rozhodli se je zahubit. Po dokončení stavby přicházeli pracovníci jeden po druhém do místnosti pod věží, kde se měla vyplácet odměna, a druhými dveřmi měli vycházet. Ale nikdo již nikdy nevyšel. Postupně se všichni propadli padacími dveřmi do hladomorny, kde zahynuli. Jejich duše se začaly zjevovat v okolí hradu jako podivní skřítkové. Velcí asi jako permoníci, i podobně oblečeni, jen s tím rozdílem, že oproti permoníkům mají výrazně velký nos, ba přímo frňák a na rukou pouze čtyři prsty. Samozřejmě, že si jich „novohrádouští“ brzy všimli a zjistili o nich celou řadu důležitých informací. Především, že jsou velice spravedliví. Hodným lidem neublíží, ale lumpům a neřádům dovedou udělat peklo na zemi. Protože se většinou jedná o bývalé řemeslníky, nedovedou zahálet. Stále musí něco dělat a navíc jsou velmi zruční. Dovedou tkalcovat, hravě podrazí boty, někteří dokonce pamatují ještě tavbu železa v údolí Olešenky a určitě to dovedou dodnes. Zručně vyřezávají, třeba celý betlém, klidně zmáknou i lyže (dokonce na nich i jezdí: viz obecní zápis ze dne 27. 4. 1938, kdy byl spatřen živý frymbulín, jak sjíždí na vlastnoručně vyrobených lyžích Velkou Panskou šusem), a když zrovínka nemají co na práci, vyřezávají slavné hrádouské vařečky. Za svou práci nechtějí žádnou odměnu, raději si dají něco dobrého k jídlu. Jak tvrdí místní odborníci, milují krajové speciality – kyselo, Pavlišov, hubník, peciválky, chlupačky s houbama, políuku Couračku a oukrop. Po jídle jsou však prý lehce zranitelní, protože upadají do klidového stádia (tzv. poobědového komatu). Protože jim však občané Nového Hrádku vděčí za mnohé, přísně je střeží před cizími a nedovolí, aby bylo frymbulínům jakým koli způsobem ublíženo. Z rozsáhlého materiálu, který novohrádouští písmáci o frymbulínech (odborně Frymbulinus Novohradoucus) posbírali, bychom rádi závěrem zveřejnili alespoň dvě významná data, která souvisí s historií Nového Hrádku a životem frymbulínů: 29.8.1639 Frymbulín vyděsil generála švédského vojska natolik, že do rána začal mluvit česky, zbělely mu vlasy i vousy a zanedlouho zemřel ( je pohřben v hraničních lesích u Olešnice v Orlických horách). 14. 5. 1983 Od tohoto data frymbulíni pravidelně dodávají vařečky pro účastníky pochodu „Hrádouská vařečka“. |
|
| Razítkovací místa: | |
| Potraviny D+M, Náměstí č.p. 28 (Po–Pá 07.00–18.00, So + Ne 07.00–12.00) | |
| Restaurace Na Kovárně, Náměstí č.p. 23 (Po-Ne 10.00–22.00) | |
| Úřad městyse, Náměstí č.p. 28 (Po–Pá 08.00–14.00) |