 |
|
| Před dávnými lety žil na náchodském zámku rytíř pověstný nejen svým bohatstvím, ale hlavně svou lakotou. Přestože měl v hradním sklepení ohromné poklady, toužil po stále větším a větším majetku. Jednou, bylo to zvečera právě před svatojánskou nocí, zabloudil do chýše stařeny. Lidé v okolí jí neřekli jinak než Baba Vševěda. Ta rytíři poradila, jak získat veliký poklad z dobrošovské zlaté skály. Na cestu mu dala tři květy zlatého kapradí rozkvetlé právě této svatojánské noci. Poradila mu i tajné zaříkaní, které otevírá tvrdou skálu. Ale varovala ho, že žádný z květů kapradí nesmí ztratit. Rytíř celý dychtivý po dalším pokladu spěchal domů, osedlal koně, naložil nádobu na poklad a vyrazil do noci. Dobrošovská skála, vyčnívající nad lesy, se před ním tyčila jako maják. Dorazil k ní dobrou hodinu před půlnocí. Sesedl a poslouchal, jestli uslyší ťukání permoníků, které mělo být znamením, že nastal příhodný čas. Poslouchal dlouho, ale neslyšel nic. Už se ho začínal zmocňovat vztek, že ho stařena podvedla, když těsně před půlnocí zaslechl bušení kdesi hluboko ve skále. Učinil vše, co mu Baba Vševěda poradila, a skála se před ním otevřela. Uprostřed jeskyně prýštil zlatý pramen. Kolem pramene a z něho vytékajícího potoka pracovalo mnoho skřítků. Byli malincí, asi jako tříleté děti, vousy dosahovaly až ke kolenům. Na sobě černé těsné kalhoty, kazajky se širokým opaskem, na hlavách kapuce a v rukách kahany, jako mívají havíři. V druhé ruce drželi kladívka, ale ta hned odložili, jakmile uviděli rytíře. Nevydali hlásku, jen oči se jim blýskaly, pozorně sledovali každé hnutí rytíře a čekali, co udělá. Ten si jich ale vůbec nevšímal. Spěchal přímo k prameni. Svou nádobu naplnil zlatem až po okraj. S velkým supěním ji vyvlekl před jeskyni a za svitu měsíce ji zvolna vyléval vedle skály. Ve stříbřitém měsíčním svitu zlato pomalu tuhlo. Skápla poslední kapka a rytíři u nohou ležela veliká hrouda zlata. Lakomec se radoval, že teď už bude bohatší než sám český kníže, a spěchal zpět k prameni. Tam se naklonil, aby znovu nabral tekutého zlata, ale vtom se stala hrozná věc. Jeden kapraďový květ mu vyklouzl z ruky a spadl rovnou do zlatého potůčku. V tom okamžení se ozval děsivý chechtot, který otřásl celou skálou. Za smíchu a jásotu skřítků se skála s rachotem a skřípáním zavřela a pohřbila lakomce navždy ve svém nitru. Druhý den po rozednění našli dřevaři u skály veliký kus zlata. Nikdo si ten zázrak svatojánské noci nedovedl vysvětlit, jen Baba Vševěda věděla, co se stalo. „Byl veliký lakomec a lakota ho zahubila. Toužil po zkáze jiných a sám si vlastní zkázu přivodil,“ řekla moudře a tím to pro ni skončilo. Od té doby se prý do skály na Dobrošově nikdo nedostal. Až budete stát nad Českou Čermnou u skály na kraji lesa, dobře poslouchejte, jestli něco uvnitř neuslyšíte. Zlatý pramen tam prý tryská dodnes a někdy je slyšet jemné ťukání kladívek skřítků ze zlaté skály. |
|
| Razítkovací místa: | |
| Obecní úřad (Po-Pá 7-12), tel. 491 428 421 | |
| Restaurace „U Javora“ (Út-Ne 15-20) |