Skip to content
Čeština (Česká republika)Deutsch (DE-CH-AT)Polish (Poland)English (United Kingdom)
Osečnice - čarodejnice Tisk Email
osecnice_carodejnice
V pohádkách i pověstech celého světa nacházíme čarodějnice v nejrůznějších podobách. Ty české, mladé jako staré, uměly škodit lidem i dobytku, přivolat bouřku či krupobití nebo člověku učarovat, jak se říká, mohly ho uřknout.
Slétávaly se na vršky o filipo-jakubské noci (30. dubna) a tam pak prováděly svoje rejdy. Snad právě proto je i my tento večer podle tradice pálíme, aby nám neškodily. O některých se dochovaly nepěkné historky a mnohé byly po právu potrestány.
Ve Vysokově u Náchoda žila selka Vondráčková, o které se vyprávělo, že je čarodějnice. Každou noc proměňovala mladšího čeledína v koně, zapřahala jej do pluhu a orala s ním v měsíčním svitu pole. Starší čeledín viděl, že mladý ráno sotva chodí, celý je rozlámaný a sám neví od čeho. Rozhodl se tedy, že vše vyzkoumá. Vlezl pod postel čeledína a viděl, jak selka přišla s ohlávkou, hodila ji na chlapce a hned z něho byl bělouš, kterého pak na dvoře zapřáhla a odjela s ním na pole rozvážet hnůj.
Druhý večer si na milou selku počíhal. Mladý spal jako když ho do vody hodí. Bodejť by ne, po takové dřině. Starší se schoval za dveře a čekal. Jakmile selka vstoupila do komůrky, vytrhl jí z ruky ohlávku a hodil ji na její hlavu. Selka se změnila v koně a vyděšená čekala, co se bude dít. Čeledín ji odvedl ještě ten večer ke kováři a nechal ji okovat. Druhý den ráno jí sundal ohlávku před náchodským rychtářem a selka před ním stála, ruce i nohy okované. Prý pak byla za trest jako čarodějnice v Náchodě upálená.osecnice_kacenka
Jiná verze této pověsti tvrdí, že čeledín ji nechal okovat, ale pak s ní jel na stavbu císařské silnice a vozil tam s ní kamení. Když už se kobylka po několika dnech tvrdé dřiny celá klepala a při zapřahání jí tekly z očí slzy, čeledínovi se jí zželelo. Odjel s ní zpět ke kováři, nechal jí podkovy strhat a doma jí sundal ohlávku. Kobylka se opět proměnila v selku, před čeledínem klekla na kolena a prosila o odpuštění, že už nikdy v životě nebude provádět čáry a na chasu bude hodná. Čeledín řekl, že on jí odpouští, ale že se musí hlavně dobře postarat o mladšího čeledína, kterého svými čáry využívala. Selka vše slíbila. Do konce života žila dobře a poctivě a ve své závěti odkázala statek právě mladšímu čeledínovi.
Podívejme se ale dobře na čarodějnici na našem obrázku. To není žádná zlá čarodějnice, to je spíše hodná kořenářka, kterých bylo na našich horách poměrně dost a dost. Ve starých časopisech „Od kladského pomezí“ dokonce najdeme zmínku o tom, jak orlickohorské kořenářky donášely koření před vánočními svátky až do Prahy. Taková babka kořenářka dokázala vyléčit všelijaký neduh. Mnohdy pomohla tak dobře, že se o ní šuškalo, že je to určitě čarodějnice. Lidová moudrost a dobrá znalost léčivých bylinek, a že jich po horách máme víc než dost, dokáže pomoci i dnes, v této přetechnizované době, mnohdy i lépe než léky renomovaných farmaceutických firem.
Tak se tedy usmějme na tu naši „čarodějnici“ i jejího netopýra a zkuste si vzpomenout, kolik vlastně léčivých bylinek sami znáte?