Skip to content
Čeština (Česká republika)Deutsch (DE-CH-AT)Polish (Poland)English (United Kingdom)
Ohnišov - ohnivý mužíček Tisk Email
ohnisov_muzicek
Ohniví muži, ohnivci, či žhaváci jsou popsáni v celé řadě pověstí. Ale ten náš ohnivý mužíček je spíše takový roztomilý ohnivý rarášek, který také připomíná slavnou minulost obce. Naši dávní předkové ohňovým znamením dávali dolů do kraje znamení o blížícím se nebezpečí či o kupeckých karavanách, přecházejících přes naše hory, tehdy ještě porostlé hustým, těžko proniknutelným hvozdem.
Tenhle malý neposeda se objevoval snad po celých horách. Nejvíc se vyřádil při bouřkách. To se ví, že se při tom někdy tak rozdováděl, že tu a tam něco zapálil. To pak zalezl někam do skal, tam si tiše pro sebe jen tak trochu prskavkoval a čekal, až se na ty jeho nezbednosti zapomene.
Ovšem jeho nejslavnější kousek se mu povedl v Rokytnici. Tamější pekař Bárta byl velký vydřiduch a nelida. Dokonce svého vlastního syna vyhodil z domu, protože si chtěl vzít za ženu chudé děvče. Po čase se chtěl mladý pekař s otcem usmířit a zval jej na křtiny syna, pekařova vnuka, pokřtěného po dědečkovi Michal. Ale pekař Bárta se zatvrdil, a že nikam nepůjde. O tom všem se princezna Kačenka dověděla od staré kořenářky a pranic se jí to nelíbilo. I rozhodla se, že nehodného pekaře vytrestá. Vyhledala našeho ohniváčka, právě se tenkrát schovával na Vápenném vrchu, ve skále, co se jí říká Sfinga. Mužíček, když uviděl Kačenku, začal radostí sršet jiskřičky na všechny strany, že byl jak rachejtle. Kačenka měla co dělat, aby ho uklidnila a mohla se s ním domluvit. Pak mu něco tiše šeptala do ouška. Paní hor domluvila, mužíček kývl hlavou, radostně zajiskřil a přes hory pak letěla k Rokytnici ohnivá kulička.
Druhý den už Bárta pec nevytopil. Ať přikládal, jak přikládal, k tomu kominík několikrát pec vymetl, všechno bylo marné. Stěny pece se nevyhřály. V Bártově peci se totiž usadil ohniváček a nabíral všechno teplo do svého kabátku a tělíčka. Bárta byl z toho celý nešťastný. Až teprve stará kořenářka z Julinčina údolí mu poradila, kdo jediný mu může pomoci.. Chtě nechtě, musel se pekař vydat za synem. První, koho potkal, byla snacha s vnukem. Úsměv maličkého i objetí syna, který tatínkovi dávno odpustil, rozpustilo ledový krunýř kolem jeho srdce.ohnisov_kacenka
Mladý Bárta se pak vydal do tatínkovy pekárny. Od staré kořenářky věděl, jak na ohniváčka. Z pece jej vypudil kouzelným zaříkáváním, které mu po kořenářce vzkázala princezna Kačenka. A protože ohnivý mužíček nebyl zlý, dříve než odletěl, rozžhavil mladému pekaři pec do ruda, a ten pak s tovaryši napekl chléb pro celé městečko. Starý Bárta se se synem usmířil a spokojeně žili všichni pod jednou střechou. Ohniváček tak donutil starého pekaře k pokoře a poctivosti.
On ohniváček vůbec nemá rád nepoctivost, a zloděje pak už vůbec ne. Vypráví se o něm, že jednou vytrestal mládence, kteří byli zjednáni do Běstvin u lesa Halína na mlácení obilí. Chlapci dostali chuť na ovoce ze sousedního sadu. Po setmění přelezli plot a střásali si hrušky, když se ně najednou vyvalil z Halína ohnivý sud. Vyděšení mlatci ze sadu utekli a sud se smíchem zmizel. Nad Běstvinami pak zakroužil ohnivý drak a zmizel směrem k Ohnišovu.
Na ohniváčka pozor, zvláště při rozdělávání ohníčků. On se totiž hrozně rád přidá a jak se rozdovádí, není pak k udržení (někdy spíše k uhašení).