Skip to content
Čeština (Česká republika)Deutsch (DE-CH-AT)Polish (Poland)English (United Kingdom)
Liberk - kostlivec Tisk Email
liberk_kostlivec
Proč má obec Liberk zrovínka tohoto pochmurného patrona? Vysvětlení najdeme hned ve dvou různých pověstech. Začněme tou kratší.
Slepice jednoho sedláka z Liberka zanášela. Na tom by nebylo nic divného, slepičí rod to dělá odjakživa a snad to těm „zanášelkám“ dělá i potěšení. Ale tahle si usmyslela, že bude snášet v kostnici na nedalekém hřbitově.
Jednou přišel sedlákův čeledín unavený a hladový .Sváželi tehdy dlouho do noci len. Doma nenašel k jídlu nic teplého. Služka ho poslala do kostnice, aby odtamtud přinesl vejce, že mu je ráda udělá. Když tam mládenec vstoupil, uviděl kostru, jak si rozklepává skořápky a jí vejce. Pokynula mu kostnatými prsty a zvala ho, ať si přisedne. Vyděšený čeledín však utekl. Za několik dní však v důsledku přestálé hrůzy a strachu zemřel.
Liberk je poprvé připomínán roku 1310 v souvislosti s hradem Rychmburk nebo Rychemburk. Hrad stával na úzkém, protáhlém ostrohu západně od kostela a byl chráněn příkopem tesaným ve skále. Ten odděloval přední hrad od zadního. Podle záznamů byl hrad roku 1458 zbořen.
Právě na tomto hradě kdysi žil krutý a pyšný purkrabí, který jednal se svými podřízenými tvrdě a nespravedlivě. Místní obyvatele nechával často bičovat a mučit. Lidé ho za to proklínali, ale on toho nedbal. Ani v hodince své smrti se nezbavil své pýchy. Nařídil, aby jej pochovali do staré hrobky před oltářem liberského kostela, přestože tam směli být pochováváni jen příslušníci šlechtických rodů pánů na Rychemburku.
Jako trest za svou zhýralou pýchu a ukrutné zločiny nenašel purkrabí v hrobě klid. Každé noci se ozývaly z kostela výkřiky, jak purkrabí zuřil a křičel. Hrůza jímala každého, kdo musel jít v noci kolem kostela. Zvědavci, kteří se tam nechali zavřít, aby mohli ducha pozorovat, byli ráno nalezeni mrtví.liberk_kacenka
Sám farář se pokoušel uvidět strašidlo. Aby však ochránil svůj život, vešel do kostela za setmění a začal sloužit mši. Objevil se duch. K oltáři však nemohl, a tak jej stále obcházel a rušil mši bezbožnou řečí, až se kněz zajíkával a mši přerušoval. Držen jakousi podivnou mocí u oltáře, musel po každém přerušení začínat mši od začátku. Teprve nad ránem se mu podařilo přivést mši bez chyby až do konce. Poté musel duch uvolnit cestu a k smrti vyčerpaný farář mohl opustit kostel. Své trápení vyprávěl kaplanovi, který přicestoval do Liberka, aby asistoval při posvícenské mši. Ten se rozhodl, že zjistí, jak by mohli ducha uklidnit. Hned po západu slunce vstoupil do kostela. Svěcenou vodou udělal kolem sebe kolo a pevně se přivázal k provazu zvonku – umíráčku. Jak odbila půlnoc, objevil se duch jako vyschlý černý mužíček. Kaplan na něho zavolal: „Co chceš?“ Duch odpověděl: „Kdybys nebyl přivázán k tomu provazu, to už bych ti ukázal, co chci.“
Kaplan se ducha zeptal, jak by mohl být vysvobozen. Duch mu prozradil, že musí být vynesen z kostela v rakvi, avšak ani dveřmi, ani oknem, ale pod oltářním obrazem. Ve farním lese mu musí být hlava oddělena lopatou a bez rakve jej mají potopit do bažiny.
Příštího dne byla probourána zeď kostela, rakev vynesena a splněno přání zesnulého.
Proč ale má kostlivec hlavu v podpaží?
Vynešením z kostela však ještě nebyl učiněn konec trápení purkrabího. Při převozu mrtvoly z kostela do farského lesa se prý rakev rozlomila a hlava se někam zakutálela. Od té doby strašil jako bezhlavý jezdec kolem Liberského potoka. Zjevoval se na tajemném koni, spoutaný řetězy. Teprve po letech se lebka našla. Potopili ji do bažiny na stejném místě jako tělo a mrtvý tehdy konečně nalezl klid.