Skip to content
Čeština (Česká republika)Deutsch (DE-CH-AT)Polish (Poland)English (United Kingdom)
Borová - vysloužilý voják Tisk Email

borova_vojakPoklad na Strážnici

Vrch Strážnice nad Borovou měl v minulosti důležitou funkci pro obranu České země. Protože na něm opravdu kdysi stávala strážnice, sváděl se o něj vždy při vpádu Prusů do země lítý boj. Ke kopci jako k důležitému bodu ve zdejší krajině se váže následující pověst.
Po dlouhá staletí se věřilo, že na určitém místě na svahu Strážnice je ukrytý poklad nesmírné ceny. Pastevci koz a ovcí občas vyprávěli, že po klekání vídávali na jednom místě hořet modravý plamínek, a tím pověst o pokladu víc a víc utvrzovali. Odedávna se věřilo, že právě plamínek označuje místo, kde poklady bývají ukryty.
V chalupě na okraji Borové bydlel vysloužilý voják, který po dlouhá léta na vojně sloužil pod generálem Daunem. Byl chudý, živil se jako tkadlec, a tak mu výdělek stačil jen tak tak na živobytí. Aspoň že měl chalupu, která sice byla na spadnutí, ale byla jeho, nemusel tedy platit nájem a být na někom závislý. Měl psa, a tak se necítil tak sám.
Jednou, bylo už dost dlouho po půlnoci, zjistil, když šel spát, že jeho pes neběhá kolem chalupy jako jindy. Nejdřív volal, ale když se pes neobjevil, vydal se ho hledat. Jako kdyby ho to mocně vábilo ke Strážnici, vydal se tedy nejdřív tím směrem.
Už se blížil k jejímu úpatí, když zaslechl štěkot svého psa. Šel dál a pak ho uviděl, jak sedí na zemi a neklidně na něco poňafává. Když došel až k psovi, uviděl, co ho tak zneklidnilo. Byl to modravý plamínek, jasně plápolající do noci. Chalupník si okamžitě vzpomněl na všechna vyprávění, kterým nikdy nevěřil. Říkalo se, že kdo takový plamínek uvidí třikrát po sobě, může se tajného pokladu zmocnit. Vydal se tedy k tomu místu ještě po další dvě noci, a když se plamínek pokaždé objevil, byl chalupník rozhodnut.borova_kacenka
Následujícího dne šel k tomu místu, které si dobře zapamatoval, a na místě plamínku uviděl velkou hromadu zlatých peněz. Zmocnit se jich však nebylo snadné. Hlídal je obrovský černý chundelatý pes, jakého v životě neviděl.
Vysloužilý voják došel až ke kupě zlata, chvíli koukal po psovi – pes nic. Proto začal zlato hrnout do přineseného pytle. Pes ale zavrčel a začal zle štěkat, chalupník se tedy zarazil. Ale protože pes okamžitě štěkat přestal, pustil se chalupník zase do nabírání. Pes se rozštěkal hlasitěji než předtím, ale vysloužilec už beze strachu hrabal dál, a to se mu málem stalo osudným. Pes vyskočil a vrhl se na něho, jako by ho chtěl zardousit.
Chalupník se nemínil dát, vždyť to byl bývalý voják, a proto se dal se psem do křížku. Asi by to pro něj nedopadlo dobře, ale vtom začal borovský zvon vyzvánět poledne – a pes i s pokladem kamsi zmizel. Zbylo jen to zlato, které si chalupník stačil nahrnout do pytle. Odnesl si ho bez nesnází domů a až do smrti žil šťastně a spokojeně, a nouzi už nikdy nepocítil.
(podle Evy Koudelkové)