Prameny Divoké Orlice

There are no translations available.

Je paradoxem, že ani Tichá ani Divoká Orlice nepramení v Orlických horách. Tichá se rodí na západních svazích Jeřábu (1003 m) v Hanušovické vrchovině, Divoká v okolí „Rašelinišť pod Zielencem“ v Bystřických horách. A aby to bylo ještě složitější, v Orlických horách, na severovýchodních svazích Malé Deštné (1090 m), pramení Dušnická Bystřice, která obtéká celé Bystřické hory a na jižním předměstí Kladska se vlévá do Kladské Nisy. Na našem výletě půjdeme k prameni jen jedné řeky - Divoké Orlice. d_orlice_1

Popis výletu začneme pod severními svahy Malé Deštné na rozcestí, kde se spojují tři cesty - od města Duszniki Zdrój (Lázně Dušníky), od vsi Zieleniec a od vsi Mostowice, kde je hraniční přechod do Orlického Záhoří pro auta do 3,5 tuny. Na rozcestí se dostaneme od přechodu u Masarykovy chaty jedině pěšky (je pouze pro pěší a lyžaře, ne pro cyklisty!) napřed po modré a od kraje Zielence po červené značce. Na kole sem můžeme přijet od přechodu u chaty Čihalka nad Olešnicí v Orl. h. po silnici přes vesnici Zieleniec či od přechodu Orlické Záhoří - Mostowice. Autem sem dojedeme prakticky ze všech směrů, ovšem pokud jedeme z Lázní Dušníky, je lepší jet přes Zieleniec - cesta od lázeňského areálu podél říčky Dušnická Bystřice je v jednom úseku jednosměrná (provoz tam je povolen jen ve směru „po proudu“). Ať už jsme se dostali na rozcestí jakkoliv, pokračujeme dále po silnici na Lázně Dušníky, k níž se brzy zleva připojí potůček Dušnická Bystřice. Asi po půldruhém kilometru dojdeme (či na kole dojedeme) k autobusové zastávce, u níž silnici kříží zelená značka ze Zielence k rašeliništím. Pěšky můžeme jít strmou stezkou přímo do kopce, na kole se můžeme stoupání vyhnout serpentinou mírnější silničky. Na okraji rašelinišť je pak odpočívadlo se srubem a s ohništěm, kde si můžeme odpočinout a sníst své první občerstvení. Pokračujeme dál po zelené značce, u níž od tohoto místa nacházíme panely naučné stezky a brzy dojdeme k místům, kde uvidíme po obou stranách cesty rašelinná jezírka. Zbývá dodat správné názvy - rašeliniště na sever od naší cesty se jmenuje Topielisko (český název nemá - v překladu znamená přibližně místo, kde je možno se utopit), na protilehlé straně pak Czarne bagno (Černé bahno). Zbývá ještě dodat, že cesta vede přibližně po rozvodí dvou moří - Topielisko odvodňuje Dušnická Bystřice do Baltského, Černé bahno Divoká Orlice do Severního moře. Brzy dojdeme k odbočce směřující vlevo. Ta nás zavede k vyhlídkové věži, z níž je dnes vyhlídka velmi omezená kvůli vzrostlým stromům. Pokračujeme- -li dále po zelené, dojdeme po chvíli k potoku, který podtéká pod cestou směrem do Černého bahna. U něj odbočuje po proudu naučná stezka do míst, kde se můžeme seznámit s tím, jak vypadá rašelinná louka, pokrytá jen několika málo břízami. Panely naučné stezky nás seznámí s bohatou květenou, jejíž některé zástupce můžeme vidět i z cesty. Obejdeme okruh a po návratu na zelenou značku po ní pokračujeme až do míst, kde se značka lomí vpravo. Zde je začátek (či konec) naučné stezky a několik stylových laviček k odpočinku. V tomto místě opustíme zelenou značku a budeme pokračovat širokou neznačenou cestou, která pokračuje ve směru cesty, po níž jsme přišli z rašelinišť. d_orlice_2

Po její levé straně teče potok, který jsme již viděli jako přítok do rašeliniště. Ten je na některých panelech u cesty označen jako Orlica. Asi po jednom kilometru neznačená cesta končí na silničce, po níž vede modrá značka. Zde stojí za to zajít asi 100 m vlevo, kde potok, označený jako Orlica podtéká cestu a všimnout si, kolik vody jím protéká. Vrátíme se na rozcestí a pokračujeme silničkou po modré značce. Asi po 300 m přejdeme další potok, který má podstatně méně vody než první. Toto jsou jediné dva přítoky, které napájejí rašeliniště Černé bahno. Který z nich však je Orlice? Severnější a podstatně vodnatější je jako Orlice označen jen na některých tabulích naučné stezky. Jižnější, s menším množstvím vody, je však jako Orlice označen na řadě polských i na některých našich mapách. Po dalším asi půl kilometru se k modré připojí zprava zelená, kterou jsme opustili u rašelinišť. Asi 100 metrů před jejich spojením stojí za to zajít po sotva znatelné cestě vpravo do lesa, trochu se rozhlédnout a zastavit se u kamenné nádržky, v níž je tzv. Twarde Źródlo (Tvrdý pramen). Najdeme ho zde, nenechme se mýlit většinou českých map, které jej umisťují úplně jinam. Na tomto rozcestí máme možnost pokračovat vlevo až k vlastním pramenům Orlice nebo se vrátit na rozcestí, odkud jsme vyšli (vpravo). Pokud je hezké počasí a dobrá viditelnost, stojí za to si k pramenům Orlice zajít, je to jen něco málo přes tři kilometry (tam i zpět). Půjdeme tedy po spojených značkách, modré a zelené. Asi po 300 metrech odbočuje vlevo neznačená lesní silnička, na kterou zahneme. Asi po dalších 300 metrech dojdeme k mostku, zpod něhož vytéká slabý potůček či spíše stružka. Jen při dostatku vody je znát, že přitéká z příkopu po pravé straně cesty. Zde je tedy pramen té Orlice, která je vyznačena v mapách. Po dalších 300 metrech přejdeme další můstek s obdobným praménkem. d_orlice_3

To je však jen jeden z přítoků Orlice, vyznačené na panelech. Pokračujeme dál (opět asi 300 - 400 metrů) až k plochému vrcholu Zbojnické hory (Zbojnicka Góra, 828 m), kde se nám za stromy objeví vlevo rozsáhlá paseka. Cestou, která k ní odbočuje, přejdeme asi 100 metrů a přijdeme ke dvěma betonovým můstkům. Zamíříme mezi nimi na paseku a dojdeme k místu, kde se stékají celkem tři malé potůčky. To je místo, které je považováno za počátek toku Orlice podle panelů naučné stezky i podle vodohospodářské správy (Inspektorat gospodarki wodnej) v Kladsku. Nechci soudit, na starých mapách není jako Orlice uveden ani jeden z těchto přítoků. Ale potůček stékající od vrcholu Zbojnické hory je jednak vodnatější, jednak jeho pramen leží ve větší nadmořské výšce. A do doby, než vyrostou stromky, vysazené na pasece, je odtud kouzelný výhled na celý hřeben Orlických hor. Paradoxní je, že tato zdrojnice není podchycena na žádné z našich ani polských map a její průběh bude odpovídat skutečnosti až na 3. vydání mapy KČT č. 27 - Orlické hory. Vrátíme se odtud až na křižovatku u Tvrdého pramene a budeme pokračovat dále po zelené. Až značka zahne vpravo k rašeliništi, půjdeme dál přímým směrem po neznačené silničce. Po zhruba 150 metrech přejdeme říčku, jejíž voda je (řečeno s básníkem) chladná a tmavá, jen oproti Nezvalově Svratce není kalná. Tmavou vodou, která vytéká z rašelinišť, dohlédneme krásně až na dno. Zde stojíme u toku, který je Orlicí beze všech pochyb, je tak označován i na nejstarších mapách. Půjdeme po cestě dál a asi po 1,5 km dojdeme k rozcestí, kde jsme zanechali auto. Je samozřejmé, že pěší či cyklisté si mohou cestu změnit a prodloužit podle svých představ. Bystřické hory nabízejí doslova nekonečné množství výletů, ale o nich až příště. Celá trasa popisovaného výletu je na mapě KČT č. 27 - Orlické hory a při doporučeném okruhu z rozcestí pod Malou Deštnou ujdeme přibližně 9 km, při odbočce k prameni na Zbojnické hoře pak 12 km.
Autor textu a fotografií Jan Hégr

Příroda

Prameny Divoké Orlice

PARTNEŘI WEBU

Agentura
Ochrany přírody a krajiny